MAN pro krizové situace

Nápad, který zachraňuje

Student Johannes Schmutzler vyvinul v rámci své diplomové práce „flexibilní humanitární koncept vozidla flexHVC“, což je terénní autobus, který může být využit pro transport nemocných či raněných osob anebo rovněž jako mobilní zásobovací či operační středisko v krizových oblastech. Podporován byl experty na autobusy ze společnosti MAN Truck & Bus.

Efektivní působení lékařů v uprchlických táborech, válečných či krizových oblastech vyžaduje důmyslnou logistiku. Na této úvaze je založen „flexibilní humanitární koncept vozidla flexHVC“ od Johanna Schmutzlera. Jedná se o studenta vysoké školy pro budoucí konstruktéry v Offenbach am Main, který si v rámci své diplomové práce a s podporou designových expertů z MAN Truck & Bus dal za úkol vyvinout koncept vozidla, které bude perfektně přizpůsobeno potřebám projektů humanitární pomoci.
Ideálním základem pro Schmutzlerův flexHVC je díky své velikosti a individuální konfigurovatelnosti interiéru autobus. „Na této flexibilitě, nepřekonatelné nabídce místa a nepřeberném množství možností, které autobus nabízí, je flexHVC vybudován“, vysvětluje Stephan Schönherr, Vice President úseku Design Bus společnosti MAN Truck & Bus, který společně se svým týmem diplomovou práci podporoval. Vybrán byl terénní podvozek MAN GL 8×8 s motorem vpředu. Díky pohonu všech kol může být vozidlo nasazeno i v těžkých podmínkách. Modulární nástavba navíc umožňuje i řešení 6×6 nebo 4×4.
Vůz flexHVC se skládá ze tří částí: v přední části se nachází obytná jednotka pro až čtyři osoby a kabina řidiče. Pro co nejlepší ochranu posádky i ve válečných zónách disponuje vozidlo pancéřovanou podlahou a chráněným kokpitem. Velké dveře ve střední oblasti umožňují pracovníkům záchranných a humanitárních organizací rychle a pohodlně nastupovat a vystupovat. I opticky je tato část pojata tak, že je samotná a i její funkce rozpoznatelná i v odlišných kulturách intuitivně bez nutných písemných pokynů. V zadní části je specializovaná technologie autobusu. Obsahuje kolejnicový systém, s jehož pomocí mohou být u čtyřnápravové verze zezadu do vozidla zasunuty dva tzv. moduly.
Tyto moduly disponují různými výbavami a jsou dle povahy zásahu individuálně volitelné. Jedna varianta modulu nabízí až šest lůžek. Má-li být vozidlo využito na přepravu nemocných či zraněných osob, je možné do něj integrovat celkem až 12 lůžek. Alternativně jsou k dispozici moduly, které mohou obsahovat celé operační centrum anebo vybavení srovnatelné s lékařskou ordinací obsahující základní medicínské vybavení. Lékaři by ve vozidle mohli dokonce provádět všeobecné, úrazově chirurgické a radiologické diagnózy a zákroky. Současně je tento tým lékařů mobilní a není vázaný k jednomu místu. „S vozem flexHVC je možné zvládnout nejrůznější zásahy v civilní, ale i vojenské oblasti. Nekonvenční koncept otevírá zcela nové nazírání na mobilitu a rostoucí globální výzvy a směřuje do budoucnosti,“ uvedl Schönherr. Johannes Schmutzler se zamýšlel i nad transportem vozidla do krizových regionů. Zvolil proto rozměry modulů tak, aby mohly být přepravovány v ISO kontejnerech s využitím lodní dopravy.
Během vývoje kladl diplomant zvláštní pozornost na exteriér a jeho vnější působení. „Autobusy neprobouzejí žádné negativní emoce a zpravidla nejsou chápány jako ohrožení, podobně jako je tomu u ostatních typů vozidel. To je podstatná výhoda“, uvedl Schönherr. Design vozidla flexHVC se vyznačuje robustními, ale i měkkými, a tím pádem přívětivými křivkami, které doplňují funkční součásti, aniž by se při tom zapomnělo na možný další vývoj designového jazyka MAN.
„Kreativní nápadité podněty studentů bývají pro designový tým z MAN vždy osvěžujícím kontaktem se světem mladých konstruktérů i uživatelů. Takové vysokoškolské projekty jsou pro obě strany opravdovými win-win situacemi. Studující mají možnost konfrontovat se s designem MAN, nasbírat zkušenosti a poznat požadavky všedního dne na pracovníky designu u velkého producenta užitkových vozidel. A my vidíme spolupráci jako vítaný důvod pro seznámení se se studentskými inovativními myšlenkovými impulzy“, uvádí Schönherr.