Druhá etapa z Bishi do Wadi Ad-Dawasaru byla první delší etapou se 457 km speciálky, který zavedla startovní pole poprvé do větších dun. Po první neskutečné etapě, kdy čeští zástupci skvěle nastoupili do závodu, přinesla druhá etapa už menší potíže v podobě chyb v navigaci či defektech, ale stále si všichni dobře vedou a závod je stále na začátku. O dobrý skutek se postaral Martin Šoltys, když pomohl na kola konkurenčnímu týmu a velkému soupeři KAMAZ. Nyní už přímá svědectví týmů:

Macík ve vibrujícím Karlovi znovu v TOP 5       

Wadi Ad-Dawasir, 4. 1. 2021 – Tým Big Shock! Racing vybojoval ve 2. náročné etapě Dakaru výborné 5. místo a celkově si drží 4. pozici. Ani tentokrát nebyla o zážitky nouze. Posádka žlutého kamionu ve složení Macík, Tomášek a Švanda ujela 457 závodních kilometrů ve vibrujícím kamionu. Jejich Karel, jak je vůz pojmenovaný, jel výborně. Přesto závodníky celou etapu znervózňovalo neidentifikovatelné drnčení. Ani po zastávce na trati nezjistili příčinu. V dnešních zrádných dunách pilot Martin Macík také poprvé naplno vyzkoušel automatickou převodovku. Díky vyrovnané jízdě se české posádce opět podařilo zůstat mezi nejrychlejšími a pro příští etapu udržela cennou startovní pozici.                

Nechceme trojčit, hlídáme si první pětku

Od startu 2. etapy se Karel, žlutý kamion týmu Big Shock! Racing, držel ve vedoucí pětce. Pilot Martin Macík po zkušenostech ze svých 8 předchozích Dakarů ví, že v prvních etapách se závod nerozhoduje, sází na vyrovnané výkony, ale současně drží tempo s rychlými ruskými a běloruskými závodníky. „Musím říct, že to byl mazec. Celou cestu nám vibrovalo auto. Netušíme proč. Jelo krásně, ale drnčelo. Trať byla pestrá, zábavná. Jen posledních 70 kilometrů to zase byla slušná vypalovačka. V těchto rychlých úsecích je to opravdu o občanské statečnosti. Protože jedete rychlostí 140 km/h přes nejrůznější bordely a výjezdy. Každopádně víme, že můžeme být ještě rychlejší. Zatím nechceme trojčit, máme teprve druhou etapu,“ popisuje Martin Macík.    

Duny LEVEL 3

Žádný pozvolný rozjezd. Dakar 2021 začal pěkně zostra. Po prvním dni plném navigačních chytáků poslali v pondělí pořadatelé závodníky do druhé etapy, aby zdolali úctyhodnou porci 457 ostrých kilometrů a v plánu byly také duny „level 3“, tedy nejnáročnější obtížnosti. Posádka týmu Big Shock! Racing se při výjezdu z bivaku těšila, že po roce znovu zažije jízdu v opravdovém dakarském písku. Podobné terény pilotovi Martinovi Macíkovi vyhovují. „Navigačně zajímavá etapa. Zažili jsme, letos poprvé, nádherné duny a bylo jich docela dost. Některé hodně zrádné. Takže jsme tam míjeli zakopané posádky,“ popisuje navigátor Tomášek. Tentokrát navíc týmový kamion Karel poprvé vyrazil do dun vybaven automatickou převodovkou, která by jízdu měla zrychlit. „Automat funguje, jak má. Dává mi do jízdy klid, můžu se víc soustředit na kroucení volantem. Některé pasáže jsme zrychlili. Jízda je plynulejší. V písku se zatím sžíváme, protože prostě funguje jinak. Musím omezovat kvalty, částečně řadím i manuálně, k tomu přepínám režim. Potřeboval jsem si na to dneska přijít, proto nás v úvodních dunách předjely dva Kamazy. Ale rychle jsme zjistili, co s tím a zase přidali,“ popisuje první zkušenosti s automatem v dunách Macík.   

Karel letí, ale vibruje

„Od startu jsme měli stažené půlky, protože nám vibrovalo auto. Nevíme proč. Donutilo nás to dokonce zastavit. Vyběhl jsem ven, abych všechno zkontroloval. Ale autu nic nebylo, všechno sedělo na svém místě. Fungovalo dobře. Takže jsme jeli dál a dojeli až do cíle. I když nám tu pořád cosi neidentifikovatelného drnčí. Musíme na to přijít v bivaku,“ popisuje technickou záhadu druhé etapy mechanik David Švanda. Za fakt, že Karel jede dobře a mechanici zatím s kamionem nemají příliš práce, mohou určitě i 19leté zkušenosti a vývoj šéfa týmu Martina Macíka staršího, který stavbu nových kamionů v sedlčanských dílnách řídí. S vozem jeho výroby jede na Dakaru také Jaroslav Valtr a na podvozku ze Sedlčan stojí i holandský kamion Maurika van den Heuvela. „Techniku si vyvíjíme vlastnoručně, nemáme ji pronajatou nebo koupenou. Stavíme sami a do nového auta promítáme zkušenosti ze všech předchozích Dakarů. I servis je pak snazší. A technické záhady jako ta dnešní k Dakaru prostě patří. Bude to nějaké maličkost,“ říká Martin Macík starší. 

Dakar 2021: Lopraisovu Pragu přibrzdil defekt

Posádka Aleše Lopraise i Praga V4 DKR v barvách Instaforex Loprais Praga Teamu prokázaly v prvních dunách svou formu. O lepší umístění je ve druhé etapě Rally Dakar 2021 připravil pouze defekt pneumatiky.

Druhá etapa z Biši do Vadí ad-Davásiru si co do náročnosti nezadala s předchozím dnem. Charakter se však podstatně změnil. Téměř celá trať rychlostní zkoušky dlouhé 457 kilometrů vedla v písčitém terénu a účastníci Dakaru 2021 si užili také přibližně třicetikilometrovou porci velkých dun. Právě v takových podmínkách se Aleš Loprais cítí jako ryba ve vodě, což potvrzovaly i mezičasy. V úvodu měřeného úseku se Praga se startovním číslem 504 držela mezi šesti nejrychlejšími kamiony. „Dnešní etapa se mi moc líbila, ač pro nás nebyla tak šťastná jako včerejší. Nádherné duny,“ oceňuje Aleš Loprais stavitele trati letošního ročníku dakarské rally. „Začátek byl pěkný, drželi jsme krásné tempo, načítal jsem si duny, bylo to hezké.“ Jen o chvíli později však Lopraisovu posádku z napínavého souboje vyřadila poškozená pneumatika. „Mrzí mě to, protože nevím, jak k defektu došlo. Rád bych se z něj poučil, ale nevím, kde a co se stalo. Dlouho jsme dohušťovali, ale pak jsme museli zastavit. Samotná výměna nám trvala jedenáct nebo dvanáct minut. Dalších deset minut nám dnes Kamazy reálně ‚naložily‘. To je docela hodně, ale na druhou stranu jsme pořád na začátku,“ zůstává v klidu patnáctinásobný účastník Rally Dakar. Do cíle speciálky dorazila trojice Aleš Loprais, Khalid Alkendi, Petr Pokora jako devátá a průběžně je pátá s půlhodinovým odstupem od vedoucího Dmitrije Sotnikova s Kamazem.  „Byla to teprve druhá etapa a pořád máme slušnou pozici pro další dny. Sice jsem chtěl dneska ještě o kousek postoupit, ale nemůžeme chtít všechno hned na začátku,“ uzavírá s potutelným úsměvem Aleš Loprais. V úterý 5. ledna pokračuje soutěž okružní etapou se startem i cílem ve Vadí ad-Davásiru. Personál Instaforex Loprais Praga Teamu tak čeká klidnější den bez přesunu, neboť bivak zůstane po dvě noci na stejném místě. Závodníky však žádný odpočinek nečeká. Před sebou mají další rychlostní zkoušku s převážně písčitým povrchem, na které by se měly střídat techničtější úseky s rychlejšími. A chybět nebudou ani duny, byť tentokrát nikoliv v podobě rozlehlého pole nýbrž několika roztroušených hřebenů. Celkem se na čas pojede 403 kilometrů.

Šoltys tahal Kamaz, Macháček jel bez brzd Téměř pět set kilometrů dlouhá etapa dala jezdcům týmu Buggyra Racing řádně zabrat.

Pro nejlepší výsledek si dojel Martin Šoltys, který mezi kamiony skončil sedmý, což se rovnalo posunu o příčku výše. Stalo se tak i přes fakt, že na začátku etapy musel z duny tahat konkurenční Kamaz. Martin Šoltys postupně zrychluje a dnes se na trati přetahoval s týmovým kolegou Casalem. „Na začátku jsme tahali Kamaz, takže jsme se trošku zdrželi. Profil tratě střídal duny a pisty, shodou okolností jsme v dunách pokaždé dojeli Ignacia, ale chyběla nám rychlost k předjetí. Na pistách nám zase, ucukl. Poté, co se nám ho podařilo konečně předjet, jsme udělali chybu v navigaci, takže se zase dostal před nás. On toho využil a předjel nás. Pak jsme zase pokračovali za ním a nakonec dojeli do cíle. Ale etapa dobrá a konec je ještě, daleko,“ řekl v cíli etapy osmý muž průběžného pořadí. Ignacio Casale si po včerejším šestém místě, opět dojel pro solidní výsledek. „Bylo to skvělé, neměli jsme žádný problém. Jednalo se o velmi rychlou etapu, kterou jsem si užil. Musím říct, že si na kamion zvykám každým kilometrem víc a víc. Asi jsme byli oproti automatům trochu pomalejší, ale to vůbec nevadí. Jen na začátku jsem zaváhal na duně, ale pak už to šlo vše bez problémů,“ komentoval dnešní průběh nadšený Ignacio Casale, který dojel osmý a průběžně je pak na sedmém místě. Včera druhý Josef Macháček měl dnes na trati problémy s brzdami. Ty ho také stály nejvíce času, což se podepsalo na výsledku. Legenda Dakaru dojela na dvanáctém místě a v průběžném pořadí se v kategorii lehkých prototypů propadl na místo páté. „V tankovací zóně, asi na stém kilometru, jsme zjistili, že máme prasklou manžetu na poloose. Rozhodl jsem se ji neměnit a jen jsem doplnil vazelínu. Asi dvě stě kilometrů před cílem jsme přišli úplně o brzdy a zjistil jsem, že jsou suché obě poloosy. Takže jsme dál zvolili jen volné tempo, protože dnes šlo už jen o přežití,“ konstatoval veterán v cíli. Ani ve druhé etapě nepřálo štěstí posádce Tomáše Engeho. Ten se v době publikace této zprávy potýká stále na trati s technickými problémy. Ve třetí etapě na jezdce čeká 403 měřených kilometrů. Pořadatelé slibují, že kamenům, které daly jezdcům a technice tolik zabrat, odzvonilo a v úterý se všichni mohou těšit na písek a duny.

Van den Brink v desítce, Huzinka zradil motor

Wadi Ad-Dawasir/Židovice – Martin van den Brink s roudnickým mechanikem Danielem Kozlovským přijel i ve 2. etapě rallye Dakar opět v elitní desítce. Ze Saudské Arábie ale tentokrát nepřišly jen dobré zprávy. Ostře sledovaný hybrid s Gertem Huzinkem totiž soutěž opouští předčasně. Posádku v dunách zradil závodní agregát.

            „Tohle je prostě noční můra každého týmu. Celý rok se připravujete, ladíte a pipláte techniku a pak přijde takové rozčarování a je po šancích na úspěch. Měli jsme přitom radost, jak všechno šlape a funguje. Nemám slov, je to smutné. Přitom nezáleží, kdy se to stane. I kdyby to bylo později, je to smůla, ve kterou nikdo nedoufá. Mohli jsme mít alespoň více dat, které mohou pomoci něčemu podobnému příště předejít. Bohužel je to stále jen technika, která na Dakaru jede na více než na sto procent a trpí jako zvíře. Tím nechci hledat alibistické výmluvy, jsem naštvaný, protože naší snahou je postavit stroj, který tyto extrémní podmínky zvládne lépe než konkurence,“ sdělil Mario Kress, hlavní konstruktér týmy MKR Technology.

            Druhá etapa dakarské rallye z Biši do Wadi Ad-Dawasiru měla v součtu lehce přes šest set dvacet kilometrů. Měřený úsek dlouhý téměř čtyři sta šedesát kilometrů se jel prakticky celý na písku a na začátku přišly i první duny. A právě v nich posádku hybridního renaultu zradil motor. „Bohužel s tím se pokračovat nedá. Na místě nic neuděláte. Kluci musí auto odtáhnout, abychom mohli zjistit příčinu jeho selhání,“ podotkl Mario Kress.

            Zatímco Gert Huzink z týmu Riwald Dakar šanci na dobré umístění ztratil, snahu o něj dál udržuje krajan Martin van den Brink, se kterým v kabině jede roudnický palubní mechanik Daniel Kozlovský. Posádka červeného kamionu týmu Mammoet Rallysport cílem projela na deváté pozici. Nejrychlejší byl opět Rus Dmitry Sotnikov s kamazem, který si ve druhém dnu připisuje druhé prvenství. Třetí z židovických strojů vedený Pascalem de Baarem přijel třináctý. Do bivaku ale dorazil s prasklým čelním sklem, když ve vysoké rychlosti trefil větev stromu. „Etapa byla dlouhá. Na začátku jsme ztratili asi pět minut na navigaci, jinak jsme jeli celkem bez problémů. Podle plánu jsme drželi tempo a postupně se snažíme zrychlovat,“ podotkl Daniel Kozlovský, mechanik týmu MKR Technology.

            Celkovou klasifikaci vede Rus Sotnikov. Van den Brink je na průběžné deváté příčce, de Baar je třináctý.

            Úterní 3. etapa je smyčka, která začíná a končí ve Wadi Ad-Dawasiru, kde bude pro větší klid mechaniků dva dny stát bivak. Z téměř šesti set třiceti kilometrů je lehce přes čtyři sta kilometrů dlouhá rychlostní prověrka. Ta díky svému písečnému povrchu a zrádným dunám může posádky hodně potrápit a čekají se první větší rozestupy v klasifikaci.