Tomáš Tomeček v cíli a v Praze

Když si Tatry pomáhají, dá se překonat vše

Podeváté v řadě se Promet/Czechoslovak Group tým Tomáše Tomečka zúčastnil Africa Eco Race – The Race To Dakar, dálkového závodu navazujícího na ducha původní Rallye Dakar. Podruhé do kabiny závodní Tatry vedle Tomečka neusedl žádný navigátor. Před rokem z toho bylo druhé místo mezi kamiony, letos po technických problémech páté místo. Především ale další úspěšný dojezd do cíle k Růžovému jezeru u senegalského Dakaru. Tomáš Tomeček provozuje čtyři Tatry 815. Jedna je závodní, druhá asistenční a další dvě plní funkci tzv. balai. Zjednodušeně řečeno se jedná o pouštní odtahovky, které jsou k ruce pořadatelům a pomáhají závodníkům v nesnázích. Tomeček se vedle závodění stará ještě o to, aby všechny čtyři Tatry fungovaly, a tak je pro něj cílem vedle vlastního výkonu a výsledku také spokojenost organizátorů se službami, které jim Tomečkův tým poskytuje. Na čtyři Tatry stačí velmi omezený tým: Tomáš Tomeček, mechanici Pavel Kletenský s Milanem Spáčilem a piloti balai Petr Foltýn s Leopoldem Paďourem. Všichni a všechno se vzájemně doplňují. Po čtvrté etapě byl Tomeček na prvním místě, náskok už si budoval i v páté etapě, když se jeho mechanická Tatra s původním tatrováckým vzduchem chlazeným motorem zastavila. Na vině byla ukroucená spojková hřídel. První větší závada ultra spolehlivé Tomečkovy Tatry od roku 2005! Boj o vítězství byl ztracen, ale pořád bylo možné zachránit se v závodě. Potřebný náhradní díl nakonec poskytla druhá závodní Tatra, která v Africe letos startovala. Petr Čapka se Zdeňkem Vodou ji smolně museli odstavit už ve druhé etapě. „Je to škoda. Byla by to oprava na hodinu, jenže my náhradní spojkovou hřídel stejně neměli,“ mrzelo Tomečka, který tak musel vymyslet jiné řešení: „Zavolal jsem Petru Čapkovi a ten nám spojkovou hřídel ze své Tatry půjčil, děkuji mu za to. Za nasazení děkuji také mechanikům, kteří se pro hřídel vrátili 1500 kilometrů až do Zagory.“ Zmíněný díl se ale nemontoval do závodní Tomečkovy Tatry, nýbrž do bílého balai, které nejprve svou hřídel poskytlo závodnímu vozu. Další taková hřídel požadovaného rozměru už se v Africe sehnat nedala, musela by se jedině poslat z České republiky. O tatrovácké vzájemnosti svědčí také to, že když mělo o několik dní později oranžové balai v mauritánských dunách problém s poloosou, jako správný šéf týmu mu vyrazil až z dojezdového bivaku pomoci Tomeček právě se závodní Tatrou. Už nachystanou na další etapu. Ztráta způsobená výpadkem v páté etapě činila přibližně 17 hodin, stáhnout se nedala.

Tomeček přesto nic nezabalil a zase se startovním polem prokousal dopředu. Z deseti měřených etap tři vyhrál, dvakrát byl druhý a dvakrát třetí. Nebýt páté etapy, i jako osamělý bojovník by se pral o celkové vítězství. „Tohle byl opravdu náročný ročník, hlavně kvůli poruchám a tedy i opravám, které jsme museli na většině našich Tater dělat,“ hodnotil Tomeček závod v jeho závěru. „S tím ale prostě musíme počítat. Každopádně to zase bylo krásné africké závodění, a jsem šťastný, že jsme se všemi čtyřmi Tatrami dojeli až sem. K Růžovému jezeru, do Dakaru!“ První dvě místa obsadily kamiony značky MAN, což vítězná Elisabete Jacinto komentovala výrokem, že se tím pádem zřejmě jedná o rok MANu. „Kdo ví, třeba bude i rok Tater,“ usmíval se Tomeček, když to slyšel, a k bližší budoucnosti svého týmu opatrně naznačil: „Uvidíme, co nám rok přinese. Nejprve začneme s opravami, pak budeme auta vylepšovat. Čeká nás, doufám, několik misí s baléčky. A brzy rozjedeme také první akce pro sponzory, kterým bych chtěl moc poděkovat. Bez nich by mé sny o Dakaru zůstaly jen sny.“