Macík dojel maratonskou na 2. místě a hned se pustil do servisu

– Závodníci na Rallye Dakar se ve čtvrtek rozjeli do 11. etapy – první maratonské části. Konečně byly na programu dlouho očekávané duny Pusté končiny. Pilot Martin Macík, navigátor František Tomášek a mechanik David Švanda z týmu MM Technology je zdolali na 2. místě, celkově je jejich kamion Čenda 3. Speciálka měřila 274 km, ale terény stály za to. Projet je rychle, a přitom před nocí bez asistencí šetřit závodní speciál, byl zapeklitý úkol. Posádka Martina Macíka dnes uháněla opatrněji, přesto cestou přišla o přední tlumiče. Vyměnit je svépomocí v maratonském bivaku by ale neměl být zásadnější problém. Sedlčanská parta se hned po dokončení etapy pustila do práce.    

Přejeď ten největší kopec      

Závodníci týmu MM Technology v cíli uznali, že dnes zažili pořádnou dakarskou etapu a terény, které se jen tak nevidí. „Byl to mazec. Poušť soliska, písky, duny. Navigace říkala, jeď rovně a přejeď ten největší kopec před sebou. Občas se ale ty hromady přejet nedaly, museli jsme si hledat cesty, měli jsme děsně podfouknuto. Přes některé duny jsme jeli pomaleji. Ale všechny jsme je nakonec vylezli. Navigačně se Ferry trefoval pěkně,“ popisuje Martin Macík.  

„Od začátku se nám jelo docela dobře. Ale bylo vidět, že se v první maratonské všichni tak trochu drželi zkrátka, hlavně když jsme přejížděli vyschlá jezera. Tam nikdo nechtěl zůstat,“ doplňuje navigátor František Tomášek. I přes větší opatrnost však jízda oranžového kamionu neproběhla úplně bez následků. „Snažili jsme se v rámci možností jet, co to šlo. Ale v jednom místě jsme přehlédli díru, skočili jsme mezi 3 hupy a urvali jsme tlumiče na přední kabině. Museli jsme to ukurtovat a dvakrát jsme proto zastavovali. Naštěstí jinak auto vydrželo, Čenda je pašák. Dotáhli jsme to zdárně do konce. Opravu bychom měli zvládnout,“ odhadoval palubní mechanik David Švanda.  

I přes dílčí komplikace se tak posádka týmu MM Technology nakonec v pořádku dostala do maratonského bivaku. „Martin jel na pohodu, musím ho taky pochválit. Bylo to fakt drsný, občas jsme se sotva vyšplhali nahoru, pak jsme zase padali dolů. Kdo to nezažil, těžko si to dokáže představit. Ale jsme v cíli. Všechno super a jdeme rovnou opravovat,“ zakončil navigátor František Tomášek. Kamion Čenda už je v parc fermé, kde na něm teď posádka pracuje, ale podle zpráv se zdá, že je celkově v obstojné kondici a oprava tlumičů by neměla být nijak náročná.       

Nářadí v ruce, špunty v uších

Maratonské etapy bývají zátěžovou zkouškou každého dakarského ročníku. Přicházejí na program v druhé polovině závodu, kdy už jsou jezdci unavení a jejich stroje značně použité. Zásadní změnou oproti běžné speciálce je, že posádky tráví noc odděleně od svých týmů i asistencí a po dojetí etapy musejí zvládnout všechny opravy vlastními silami. Dobrá příprava je základem, závodníci si proto vezou nářadí i náhradní díly. A přirozeně se snaží v první maratonské části své speciály více šetřit, aby nemuseli řešit fatální technický problém.

Pokud si dakarští jezdci s večerním servisem dokážou poradit v rozumném čase, uléhají ke spánku většinou s dalšími chrápajícími kolegy ve společných prostorách. I na maratonskou noc se proto vyplatí připravit. Nafukovačky, špunty do uší a letos i teplé spacáky dokážou hromadné nocování výrazně zpříjemnit. Věříme, že dnes Martin s Frantou a Davidem zvládnou Čendu opravit a současně se alespoň trochu vyspat, aby nabrali síly na druhou maratonskou část. V pátek totiž bude dunové šílenství pokračovat a závodníci i stroje dostanou znova pořádně zabrat.