Martin Šoltys si v šesté etapě dojel pro třetí místo. Aliyyah Koloc si po startu ze zadní pozice vyjela ve tmě umístění v top 30

Martin Šoltys se na letošním Dakaru dočkal prvního umístění na stupních vítězů. V dnešní šesté etapě, která je v letošním itineráři soutěže nejdelší, obsadil jezdec týmu Tatra Buggyra ZM Racing výborné třetí místo a celkově je stále čtvrtý. Aliyyah Koloc v barvách Buggyra ZM Racing byla dnes v elitní kategorii automobilů třicátá, v celkovém pořadí postoupila o čtyři místa na 32. příčku. Karel Poslední s druhým truckem pod hlavičkou Tatra Buggyra ZM Racing byl v denní klasifikaci třináctý a jeho průběžná pozice na Dakaru je čtrnácté místo.

Martin Šoltys přiznal, že si pořadatelé na posádky i jejich kamiony připravili skutečně náročnou trasu. „Dneska to byl masakr. První polovina byla hrozně rychlá. To se letělo a nebyl žádný navigační problém. Potom přišel dlouhý přejezd a pak následovalo 220 ostrých kilometrů. Říkali, že to bude pár procent dun, ale bylo to víceméně všechno v písku. Trať byla velmi náročná. Naše auto je bez problémů, všechno je pohodě,“ řekl zkušený jezdec Tatry Buggyra EVO3.
Zvlášť vyzdvihl svého navigátora Vlastimila Miksche. „Musím pochválit Vlastíka, protože ten se hrozně zlepšuje. Až těsně před cílem jsme trošičku zaváhali a ztratili asi dvě nebo tři minuty, když jsme se museli vracet. Ale to bylo jediné místo, kde zaváhal. V dunách si vedl úplně perfektně,“ dodal Martin Šoltys.
Aby Aliyyah Koloc vůbec mohla vystartovat, musela v bivaku Buggyry proběhnout náročná 36hodinová logistická operace, jejímž výsledkem byl opravený vůz Red-Lined REVO T1+. Mladá pilotka se tak mohla znovu s plnou vervou vrátit do dakarských bojů.
„Musela jsem být na spojku hodná, což bylo hlavně v dunách složité,“ přiznala 20letá závodnice Buggyry.
Dnešní etapa nebyla vůbec snadná. „Bylo to šílené. Prvních sto kilometrů se strašně prášilo. Mysleli jsme, že jsme předjeli jedno auto, ale předjeli jsme hned dvě najednou,“ popsala.
Protože startovala až mezi posledními, dojížděla etapu v úplně tmě. „Bylo moc krásné vidět západ slunce, ale snažila jsem se spěchat, abychom v té tmě byli co nejkratší dobu. Když jsme pak v dunách předjížděli jiná auta nebo motorky, strašně se prášilo. A pak se světly nic nevidíte. Proto jsme tam byli pomalejší,“ vysvětlila Aliyyah Koloc.