Ford proniká na evropský trh s nákladními vozidly

Nový Ford Cargo míří do Evropy

Každý si jistě vzpomene na nákladní vozidla značky Ford, která se ještě do poloviny 90-tých let dala pořídit i na evropském kontinentu. Po té tento průkopník v sériové výrobě opustil v Evropě vyšší tonáže a jeho aktivity se omezily pouze na výrobu dodávkových vozidel. Nyní se tato značka prostřednictvím svých nových modelů snaží znovu dobít Evropský trh.

Trochu z historie

Ford vyrábí nákladní automobily již od roku 1908 a na Evropském kontinentu se usídlila po 2. světové válce, kdy zakotvila především na Britských ostrovech. V těžké třídě Ford nejprve dovážel vozidla přímo z domovské USA, ale ta se svou spotřebou, hmotnostmi a rozměry nebyla příliš optimální pro evropské poměry. Proto se Ford zaměřil na vývoj nákladních vozidel, která by svými specifiky více odpovídala hustě osídlené Evropě.

V roce 1975 představila její evropská odnož první vlastní model těžké řady, legendární Ford Transcontinental. Tento model předběhl svoji dobu téměř ve všech aspektech. Jako hnací agregát používal motory Cummins NTC. Tyto šestiválce byly vybaveny mezichladičem a v kombinaci s 9-ti stupňovou převodovkou představovaly naprosto spolehlivý vůz. Ještě ke konci 90-let byli k vidění v mezinárodním provozu. Kabina byla shodná s kabinami Berliet a posléze Renault. Výroba vozidel byla uskutečňována nejprve v Amsterdamu, odkud se v roce 1981 přesunula do továrny Foden v britském Sandbachu, kde byla v roce 1983 výroba ukončena.

Jelikož Ford v Evropě pokrýval pouze těžkou třídu a dodávková vozidla (Ford Transit) byl od konce 70-tých let vyvíjen model, který by pokryl lehkou a střední hmotnostní kategorii. Stal se jí roku 1981 Ford Cargo, který již v následující rok získal titul Truck of the year 1982. Na vozidle se představilo několik novinek, nejzásadnější bylo boční okno ve dveřích, jehož přední část byla snížena až na podlahu pro lepší výhled řidiče. Novinkou byla i modulární koncepce kabiny, která nabízela dvě možné délky. V prodloužené kabině se tak nalézalo i lůžko umístěné za řidičem. Po ukončení výroby Transcontinentalu se řada Cargo rozrostla i o vyšší tonáže (28 až 38 t) a výrobce ji představil i v provedení tahač návěsů. Nejtěžší kategorie 38 t byla poháněna agregátem Cummins L10, u lehčí 28 a 32 t si zákazník mohl vybrat mezi motory Cummins, Perkins nebo vzduchem chlazeným Deutz. Ford vyvíjel i rozměrnější provedení Cargo III s vyšší a širší kabinou, které se mělo stát plnohodnotným nástupce Transcontinentalu, k realizaci však nikdy nedošlo. Cargo se Evropě vyrábělo ve Velké Británii v Langley.

Přestože v roce 1986 byla továrna převzata Ivecem, produkce Carga zde probíhala i nadále a to pod značkou Iveco-Ford. Výroba Carga byla ukončena v roce 1993, kdy ho Iveco nahradilo svým novým modelem EuroCargo.

Mimo Evropu se však Ford Cargo vyrábí i nadále a to v Brazílii, Argentině a v Indii pod značkou Ashok Leyland a především pak v Turecku.

Turecko se ujímá vedení

Po té co se Ford Cargo přestal vyrábět na Evropském kontinentu, došlo k přesunu jeho výroby do Turecka. Ford zde našel nadějného spojence ve strojírenské firmě Otosan (Otomobil Sanayi) se kterou vytvořil společný podnik Ford Otosan a kde mají Američané podíl 41%. Ford Otosan vlastní v Turecku 3 výrobní závody ve městech Gölcük, Inönü a Kartal, kde se mimo jiné vyrábí i dodávky Ford Transit.

Nové Cargo zahajuje

V září roku 2003 v Turecku automobilka představila zcela novou řadu Ford Otosan Cargo, která má s původním Cargem společný snad jen název.

Kompletně nová kabina, jejíž vzhled byl navržen tureckým automobilovým designérem Ari Fuatem se vyznačuje hladkými liniemi. Kabina je čtyřbodově usazena a vzduchově odpružena. Proti korozi je ošetřena galvanickou ochranou, nezanedbatelný podíl tvoří použité kompozitní materiály. V případě nutnosti je ji možno elektricky sklopit až o 60°.

Zpětná zrcátka odpovídají evropské legislativě a pro snížení spotřeby je kabina opatřena sadou spojlerů.

Místo řidiče včetně ovládacích panelů je navrženo podle nejnovějších ergonomických poznatků. Pohodlí řidiče zajištuje vzduchově odpružené sedadlo.

Zákazník si může vybrat z několika motorů Ford-Ecotorque.

Nejslabší má objem válců 7,3 l a dosahuje výkonu 260 koní. Pro vyšší tonáž je však výhodnější motor s objemem 9 l o výkonu 320, 360 nebo 380 koní při točivém momentu 1600 Nm. Všechny motory splňují normu Euro 5.

Můžete si vybrat z několika synchronizovaných převodovek o 9-ti či 16-ti stupních, vše ZF-Ecosplit.

Přední náprava je odpružena parabolickými pery, zadní poháněná náprava pak vzduchovými měchy. Zadní náprava s diferenciálem je značky Meritor (dříve Rockwell).

Výrobní program Carga je tvořen „Stavební řadou“, „Dopravní řadou“ a Tahači návěsů.

V rámci první dvou si zákazník může vybrat z řady podvozků 4×2,6×2,8×2 několika rozvorů podle účelu a provedení nástavby. Vrcholem jsou pak tahače návěsů 1830,1835 a 1838 s rozvorem náprav 3800mm vhodné na střední vzdálenosti.

Continental Cargo v dohledu

Jak je známo, nové Cargo Fordu nestačí a je jisté, že výrobce usilovně pracuje na těžké řadě pro mezinárodní dopravu. Řada nazvaná Continental Cargo, která bude určena především kamiónovou dopravu, bude stavebnicově vycházet z Carga. Kabina bude širší s výše položenou podlahou bez motorového tunelu, nabídka motorů se také rozšíří a to o agregáty s výkonem až 500 koní. Konečně se tak dočkáme přímého nástupce úspěšného Trancontinentalu.

Z dosavadního vývoje je jasné, že Ford Otosan není žádný troškař a po té co dobyl trh na blízkém a středním východ si jistě brousí zuby na starý kontinent. Jeho počínající obchodní aktivity v Moldávii jsou toho zdárným důkazem.

(redakce, foto: Ford Otosan)

Odkaz na výrobce: www.ford.com.tr/cargo/

Zde si můžete prohlédnout video k novému Fordu Cargo (kometář je v turečtině).

http://www.youtube.com/watch?v=_G9sIx7CgpI