DAKAR 2012 – shrnutí

Kam kráčí Dakar?

Slavnostním ceremoniálem v peruánské Limě v neděli skončil 34. ročník soutěže Dakar a nyní přichází  čas vše zrekapitulovat a zhodnotit.
Jednalo se o už čtvrtý ročník konaný na americkém kontinentu a je jasné, že do Afriky se asi hned tak nevrátí. Zájem sponzorů i médii se soustředí právě do nynějšího místa konání ať už z hlediska bezpečnosti, reklamy či zájmu místního obyvatelstva.
                        Nedořešena zůstává ještě otázka jak to bude dále s názvem soutěže, když o Dakaru jako cílovém městě už dávno nemůže být řeč. Dakar je dnes pojmem a zároveň jistou obchodní značkou, ale bylo by na místě vymyslet jiné označení poplatné novému působišti.
Paradoxně vlastní nový název si musela vymyslet skupina nadšenců okolo úspěšného dakarského závodníka a konstruktéra buggy Jeana Luise Schlessera, která se vrátila do Afriky a jezdí původní trasy Dakaru pod označením Africa Eco Race. Zde nás mimo jiné už dvakrát vítězně zastupoval v kategorii kamiónů Tomáš Tomeček.
Mimo jiné závody, jež se pořádají v Africe (rally Faraónů, Tuniská rally,..), probíhá právě v těchto dnech také jedna zajímavá soutěž – rally Budapest-Bamako. Jedná se o amatérský závod spojený s dobročinnou pomocí pro tamní lid a závod, který se vrací ke kořenům soutěže Dakar.
Dnešní Dakar je už opravdu zcela na úrovni velkého byznysu a jaksi se vytratil soutěžní duch a kolegialita. Řada problémů se řeší na základě vyšších zájmů od zeleného stolu.
Ukázkou byla letos diskvalifikace našeho Josefa Macháčka v kategorii čtyřkolek či problémy jež měl americký závodník v kategorii automobilů Rob Gorden.

 
Pořadatelská organizace A.S.O jakožto francouzská asociace až příliš okatě napomáhala vlastním závodníkům. Také v bulletinech zasílaných z Dakaru či televizních spotech bylo minimum zpráv týkajících se jiných strojů a závodníků – vypadalo to, jako by nejel nikdo jiný než Cyril Després a Stephane Peterhansel. Nechceme těmto závodníkům ubírat jejich jezdecké schopnosti a dosažená vítězství, avšak výborné výkony podali i ostatní.

Jak si vedli naši.

Po neštastné deváté etapě se u nás nemluvilo o ničem jiném než o nehodě Aleše Lopraise a tak trochu jako by jeho odstoupením pro nás závod skončil. Jeho souboj s vedoucím a nakonec i vítězným Gerardem de Rooyem na Ivecu Torpedo (rovněž v kapotovém provedení jako Aleš s Tatrou Jamal) přitahoval zájem všech našich fanoušků.
Je pravda, že na toto téma se jistě ještě dlouho povedou diskuze, zda k tomu muselo dojít či ne, ale žádné kdyby není. Aleš měl skvěle rozjetý závod a pokud by se nastalo co přišlo, určitě by stál na bedně a dost možná by v ruce držel ocenění za první místo.

 
Stejné kdyby by však šlo užít i pro další naše zástupce – kdyby Jaroslav Valtr nemusel měnit spojku a neztratil díky tomu 5 hodin, kdyby neměl problémy Martin Kolomý,….
Účast našich kamioňáků byla ovšem senzační na to proti komu všemu museli bojovat. Mimo tým Kamaz, byť oslabený odstoupením Nikolajeva a s nováčky za volanty, tu byl silný tým Iveco ale i tým Veka s MANy, tým Ginaf či třeba japonský tým s vozy HINO.

 
Když se podíváme na průběžné výsledky jednotlivých etap, je zřejmé, jak se perfektně rozjeli nováčci na Dakaru v kategorii kamiónů – Tomáš Vrátný s Tatrou Bonver Teamu a Jaroslav Valtr s Liazem KM Racing Teamu. Oba jezdci se každou etapou zlepšovali a prodírali se celkovým pořadím vpřed a je u nich také nejvýraznější posun v průběhu soutěže.

 
Po odstoupení Aleše převzal funkci nejlepšího jezdce Martin Kolomý s Tatrou Czech Dakar týmu a prokázal, že zvěsti o jeho formě nelhaly (první místo na rally El Chott) .
Jeho konečné 7. místo na Dakaru to potvrzuje.

 
Nesmíme zapomínat ani na Tatru pilotovanou Andre de Azavedem s mechanikem Jaromírem Martincem a naší doprovodnou Tatrou s mechaniky jakožto polovinou Letka Racing teamu (druhá byla v Africe). André jel ustáleným a postupně se zlepšujícím se výkonem a obsadil nakonec osmé místo za Martinem Kolomým. I on se potýkal s technickými problémy – dvakrát měněná spojka či propálené trubky nafty a vzduchu od děravého výfuku – jež ho zdržely a znemožnily lepší umístění….

 
Nejhorším výsledkem skončil Mirek Zapletal s MANem na 40. místě, ale zde musíme vzít v potaz, že jeho prvořadou úlohou byla asistence pro polský tým Mitsubishi (s Adamem Malyszem). Díky nim musel několikrát nocovat na trase a dojíždět kvůli opravám či odtahu až ráno přímo na start další etapy. Nebýt této povinnosti, umístění MANu s číslem 557 by asi bylo také jiné. Tato posádka má však jedno unikum oproti ostatním. MAN vydržel bez oprav celý závod a vrací se domů na původních pneumatikách z Čech.
Letošní výprava se nemá vůbec za co stydět ba naopak. Naši dokázali, že s nimi musí soupeři i pro příště počítat.
Dakar zase se svými 8 400 kilometry absolvovanými za 14 dnů v nehostinných podmínkách dokázal, proč má tato soutěž pověst nejtěžší rally.

◄12