Martin Kolomý s posádkou již doma

Úspěšná mise

Dnes krátce po šesté hodině ranní přistálo na letišti Václava Havla v Praze letadlo s posádkou a mechaniky týmu Buggyra Tatra racing, jež premiérově absolvovala soutěž Silk Way Rally. Z odbavovací haly terminálu letiště směřovali jejich kroky do nedalekého hotelu Marriott Courtyard, kde se konalo setkání se zástupci médií a sdělení čerstvých dojmů ze soutěže. Martin Kolomý si napoprvé zajel několik vítězných etap, absolvoval opět jízdu o třech kolech a dvě etapy před cílem bojoval o pódiové umístění o něž jej připravila závada řízení ve dvanácté etapě. Pro svou bojovnost a etapová vítězství se však nevrátil s prázdnou, nýbrž se zvláštní cenou – bronzovým tygrem – maskotem soutěže. Celá posádka hovoří o velmi náročné soutěži, ale také o závodě, jež má velký potenciál a jednou by mohl zastínit i samotný Dakar. Martin Kolomý si pochvaloval etapy, ve kterých si prý zazávodil jako nikdy předtím.  Vyprávěl o opravě řízení v poušti a shazování náhradních dílů z vrtulníku. Ten první balíček  chtěl prý původně chytit do rukou, ale při pohledu na velikost padajícího předmětu a výšce vrtulníku si to rozmyslel. Balík museli hledat daleko za dunou a navíc po namontování zjistili, že je náhradní díl pádem  poškozen, takže došlo na druhé, už úspěšnější doručení. Byla to škoda, protože před poruchou předjeli Sotnikova s Kamazem a měli možnost poskočit na druhé místo celkového pořadí. Jak Martin Kolomý řekl, je to soutěž a musí se bojovat dál.

Michal Ernst na otázku jaké bylo navigování a jak se liší tato rally se soutěžemi rally, které absolvuje během roku na silnici uvedl následující: “Za prvé, co je francouzské (road book) to je špatně! Byl jsem nervozní, když jsem celé kilometry neměl co hlásit a cesta stále někam uhýbala”. Toto doplnil Martin Kolomý slovy Vladimíra Čagina že “Road book je orientační popis cesty a posádka se má řídit očima”. Michal dále pokračoval: “Srovnání rally je jako srovnávat hokej a hokejbal. Nářadí stejné – helma, hokejka, …ale tím to končí. Tady jsem poprvé viděl duny a než se stačilo něco rozhodnout, Martin zařadil a já už měl zabořenou hlavu v písku” . Rozebírala se i poslední zrušená etapa kvůli dešti, úzké cestě a nedostatku času. Michal po mnoha změnách road booku uvítal zrušení etapy, ale Martin a Jirka Štross by rádi závodili dál a vyhecováni Robinem Dolejšem šli jako jednat s Čaginem o pokračování závodu: pro Michala se v tu chvíli prý zhroutil svět a bál se, že bude muset vytáhnout zmuchlaný road book a fixy z koše.

V přátelské atmosféře pokračovalo vyprávění o stravování v Číně, kdy jediným dorozumívacím prostředkem byly ruce  a gestikulace (mávání rukou na dotaz zda maso je z ptáka, či mrskání rukou, zda se jedná o rybu a proč že má maso z ptáka zuby?), nebo o silnicích v Kazachstánu, které nejen že nemají asfalt, ale maximální možná rychlost přesunu byla 30 km/h a i tak  veškerý náklad cestou popadal.

Martin Kolmý navštívil Rusko už vlastně podruhé – poprvé ještě jako mechanik, když měl závod cíl v Turkmenistánu. Kladně hodnotí nejen etapy, ale i starty do etap mezi 7- 8 hodinou s příjezdy maximálně do 18. hodiny místního času. Proto nevidí moc pozitivně záměr pořadatelů pro příští rok přibrat kategorie motocyklů a čtyřkolek. To prodlouží starty a zkrátí čas pro přesun asistenčním kamiónům a mechanikům.  Příští ročník se  také pojede obráceně, tedy start v Xionu  v Číně a cíl ruské Soči.

Letošní ročník měl 4 406 soutěžních kilometrů, přes 9 000 km celkově s maximální teplotou + 45 stupňů Celsia. Martin jel maximální rychlostí 140 km/h a maximální spotřeba v dunách byla 230 litrů na 100 km, ale to bylo dáno také horší místní naftou, kdy měl motor nižší výkon.

Na závěr bylo oznámeno, že se Martin Kolomý chystá absolvovat Baja Hungaria a pak až samotný lednový Dakar.